Jak pohodlné

Jde o budoucnost a v ní se nesmí opakovat chyby minulosti. Komunistické hnutí musí jít demokratickou cestou bez přívlastků a cestou ke komunismu bez násilí – tedy bez stavění třídy proti třídě. To už má lidstvo za sebou. Cesta ke komunismu musí být postavena na svobodné vůli většiny a zároveň nesmí být lemována potlačováním práv menšiny.

Teorie minulosti jsou překonány poznáním a historickou zkušeností. Je smutné, že tyto základy někteří lidé považující se za komunisty odmítají pochopit a opakují některá hesla například marxismu, leninismu a dokonce snad stalinismu, hesla, která už nemají význam. Tím však rozhodně netvrdíme, že vše co Marx či Lenin napsali je nesprávné. Demokracie otvírá právě komunistům cestu k projevu svého názoru a cílů. Otevírá cestu všem, kteří už nechtějí žít v kapitalismu.

Za komunismus je dnes obecně označován režim nastolený komunistickou stranou. U nás takovou stranou byla KSČ (Komunistická strana Československa). Jenomže ani KSČ nenastolila v zemi komunismus a socialismus v pojetí tehdejší moci měl bohužel i odstíny zla. Komunismus je něco zcela jiného. Jde o demokracii a rovnost lidí i jednotné hospodářské úsilí a rovnoměrné rozdělení výsledků práce. Nazývat komunismem něco, co neodpovídá komunistickým myšlenkám je sprostá lež! Copak například v Číně je nějaký komunismus? A to tam vládne strana komunistická. Je snad komunismus ve Vietnamu? Venezuele? Severní Koreji? Není!

Prostor, v němž vládne kapitál ve vlastnictví nadnárodních korporací či totalitní vládní moci, nelze označit za oblast komunismu. Vůbec nejde o slovíčkaření, ale fakta. Komunistické hnutí zásadně odmítá jakékoliv přepisování historie i výklad současných významů a reality. Především děti a mládež učit a informovat nepravdivě o podstatě komunismu považuje naše iniciativa za útok na demokratické principy a záměrné poškozování občanů, kteří si přejí jiný a lepší svět.

V děsivou jízdu se může změnit situace, kdy člověk stojí za svým názorem, byť je komunistický. Jak pohodlné je naopak svezení v limuzíně současnosti – Jak pohodlné je být „pravičákem“. Jak pohodlné je volit střed a málo významné strany. Jak lehké je říci, že ten či onen volí ANO, ODS, KDU-ČSL, a netajit se tím. Hon na vše komunistické a averze vůči komunistům včetně štvavých kampaní a neustálé propagandě, která žaluje a kritizuje komunisty a povětšinou lže, způsobuje, že se lidé BOJÍ VEŘEJNĚ PROJEVIT SVOU VŮLI A NÁZOR A JINÝ POHLED NA SVĚT. Ze strachu o práci a obav ze sociálního vyloučení.

Je skutečně smutné, že právě demokratická a svobodná země, jak se ČR prezentuje, pořádá doslova mediální, vzdělávací i uměleckou štvanici na komunisty a voliče komunistických stran v době, kdy jsou tyto politické organizace řádně registrovány a zařazeny do politické soutěže. Kolik projektů i státem a evropskou unií hrazených je zařazeno do rámce honu na vše komunistické.

Jak je vůbec možné, že se tak okatě a bezohledně likviduje politická opozice? Jak je možné odsuzovat jiné lidi pro jejich politický názor? Jak je možné, že i dětem je vykládána historie v učebnicích naprosto lživě a nepřesně? Dokonce i v diskuzích na sociálních sítích působí lidé, kteří záměrně a cíleně štvou, napadají a jinak se pokoušejí znemožnit příznivce levice. Těžko říci, zda jsou za to i honorováni a kým. Je to přece jasné – kapitalismus se komunistů bojí. Nikoliv proto, jak se socialisté a bolševici s buržoasií vypořádali po válce, ale proto, že má komunistická myšlenka JISTOU BUDOUCNOST A PRAVDU!

Číst více

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *