Klacky pod nohama

Každý pokus o socialistický a komunistický systém dopadl nedobře. Většinou však nikoliv pro vnitřní neschopnost a úpadek, jak se snaží vylíčit prokapitalistická média, nýbrž pro neustálé napadání z vnějšku. Rozvracení může být nejen vojenské. Působení trojských koní, urputné přesvědčování obyvatelstva a vměšování se do vnitřních záležitostí státu. To vše probíhalo a vlastně stále probíhá.

Skutečně. Vláda socialistického Československa pro své občany zajistila nejen plnou zaměstnanost a slušné výdělky vzhledem k cenám, ale také zdravotnictví, bydlení, dopravní obslužnost i zásobování, celkově životní úroveň na úrovni, kterou nám záviděli i lidé ze západních krajin. V kapitalistických zemích totiž není jen bohatství jednotlivců, ale také pracující chudoba, bezdomovectví, nehrazená léčba například.

Kapitalistický svět nemůže a nechce dopustit, aby kdekoliv uspěl socialistický, případně komunistický model. To by totiž znamenalo rozklad právě onoho kapitalismu. Proto západ neobchoduje se socialistickým zřízením. Proto jsou na země socialismu uvaleny sankce a embarga. Proto jsou v hledáčku vlivní těchto zemí a proto jsou vyvolávány revoluce a kontrarevoluce proti vládě směřující ke komunismu.

Nebýt zbytečných výdajů na obranu, nebýt překážek a klacků pod nohama, které brání mezinárodnímu obchodu, nebýt marných výdajů na vnitřní bezpečnost, tyto prostředky by posloužili lidem lépe, než kterákoliv raketa, než hraniční zdi. Až lidé otevřou oči, uvidí, že jiný svět je možný. Je možné pracovat pro sebe a zároveň pro všechny. Je možné žít šťastný a dlouhý život bez stresů a věčné honby za bohatstvím.

Doporučen všem je následující film popisující život v Československu.

To není propaganda, jak píší někteří. Tak si ČSSR mnozí pamatují.

Člověk potřebuje rozvoj, pokrok, jít neustále vpřed. Jenomže ten, kdo má rodinu a vizi pro budoucnost nemůže hledět pouze na své já a okolí a na své cestě ničit vše, včetně země na níž stojí, včetně planety, která ho živí. V minulosti komunistického hnutí nebylo vše v pořádku. Tak jako každý jiný režim provázel i socialismus především morální úpadek a nakonec i systémový. Přesto není možné onu podstatu zavrhnout.

V roce 1989 si lidé v mnoha zemích vybojovali takzvanou svobodu a změnu režimu. Už měli dost socialismu pod nadvládou Moskvy a hlavně individualit, které se cítily být mocnějšími, než ikony revoluce. Socialismus padl kvůli sobectví a zločinům jednotlivců. Bez nich bychom možná už dnes žili ve společnosti reálně komunistické, tedy takové v níž žádný člověk nepracuje ve prospěch elity, ale ve prospěch všech.

Ne, není třeba se uchylovat k argumentům minulosti a bolševickým přesvědčovacím praktikám. Vždyť nám všem nedávná minulost ukazuje, co se může stát a jak jednoduché je o všechno přijít. Ti, kteří by rádi komunismu kladli klacky pod nohy i dnes, ti cítí se bohatí a mocní. Bohužel krátkozraká jsou tato přesvědčení. Čím více majetku je soustředěno v rukou jednotlivců, tím chudobnější je společnost v níž žijí.

Je nutné stále opakovat – komunismus je nauka a idea o beztřídní a spravedlivé společnosti, o komunitě lidské, která společně spravuje svůj majetek. Nic víc, nic méně. Vše, co je kolem tohoto výkladu nabaleno, vše dobré i zlé, nic není s pojmem komunismus spojené neodvratně a navždy. Komunismu lze dosáhnout i demokratickou cestou a také je v komunismu možné zachovat principy svobody.

Tak už žádné klacky, prosím. Ani v rukou, ani pod nohama …

Číst více

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *