Odměna za práci

Dalo by se polemizovat. Snad mnohé i rozporovat. Například to, že v komunismu má být všechno zdarma. Kdepak, tak tomu není. Svoboda musí zůstat prioritou i v tomto ohledu. Není možné nařídit nějakou uniformitu a jestliže to zdroje dovolí, výroba modifikací a různého zboží je dokonce žádoucí pro další rozvoj a zachování kulturních odlišností.

Každý jedinec je pro společnost přínosem. Každý může plnit jistou měrou jednotky lidské práce. Pouze v nemoci, indispozici a invaliditě přichází na řadu sociální systém. Děti jsou hodny investic a senioři zaslouženě odpočívají. Právě u dětí a vzdělávání je třeba se pozastavit. Není možné dál vychovávat a přetvářet hodnoty v člověku. Každý je k něčemu předurčen. V každém dítěti sídlí určité schopnosti a nadání. Už na základní škole by měly být tyto předpoklady odhaleny a dál rozvíjeny. Některé dítě je zručné manuálně, jiné má skvělé analytické schopnosti, další je dobré v matematice, další nádherně maluje, nebo se rychle učí více jazyků. To vše je důležité především pro společnost, ale i spokojenost a produktivitu jedince v dospělosti.

Jednotka lidské práce stále není stanovena, přesto však existuje předpoklad, že hodina práce lékaře či kantora musí být hodnocena prakticky stejně, jako hodina práce popeláře či kopáče. Lékař se neobejde bez lidí, kteří odvážejí odpad a ti zas potřebují doktora. Vzájemná potřeba a respekt mezi povoláními jsou potřebnou silou komunismu.

Pro společnost jsou důležití všichni lidé a všichni mají nárok na spravedlivou odměnu za svou práci. Námitky, že lékař či učitel studují dlouho a jejich um i věda převyšují schopnosti instalatéra, popeláře či kopáče, jsou mírně řečeno nedostatečné. Člověk, který se odhodlá studovat například pedagogiku a má pro to předpoklady patrně chce být prospěšný lidem právě v oboru, který si vybral a nemusí tahat nádoby se smrdutým odpadem, nebo se lopotit s krumpáčem a jako instalatér rozebírat systémy plné fekálií. Každé povolání má svá úskalí a rizika a každé je důležité. Lékař je pro společnost stejně zásadním článkem jako policista, elektrikář, jeřábník, personalista nebo prodavač. Každý článek musí správně fungovat, jinak může dojít k přetržení řetězce.

Míra zodpovědnosti je veliká také u jiných povolání. Jestliže elektrikář chybně zapojí zařízení, může dojít ke smrtelnému úrazu. Pokud instalatér nedokáže opravit odpad, město zaplaví nechutná řeka a s ní spojené nemoci. I pokladní v obchodě má velkou zodpovědnost. Hmotnou. Dojičky krav za čistotu mléka a zdraví dobytka. Řidič autobusu odpovídá za svěřené vozidlo, ale především životy a zdraví cestujících. Každé povolání nese určitou míru rizika a umění i nároků. Není jednoduché určit hodnotu práce každého tak, aby byl odměněn spravedlivě. Proto je možné, v případě dobře odvedené práce a plného využití stanoveného času odměnit lidi za práci tzv.stejnou mincí.

Lidé by měli být za svou práci ohodnoceni na základě výsledků a produktivity své práce, nikoliv pouhých předpokladů. Potřeby mají všichni lidé stejné. Zaopatření rodiny, bydlení, stravy, jistého komfortu a realizace odpočinku, hobby, cestování. Zkrátka stále platí: „Každý podle schopností, každému podle potřeb.“

Číst více

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *